Drogtrekkingové hrátky jarním Polabím - 21.3.2015 - 48 km
Na dogtrekkingové hrátky jarním Polabím ve Vyžlovce jsem se těšil, neboť známý terén a doprovod zkušené trekařky Jany, která mi „hodila lano“, sliboval na nejdelší trase(48 km), při malé účasti závodníků, slušné umístění. Moje parťačka je však po nemoci, tak se jí nabízím jako nosič. Povinnou výbavu si musí každý odnést sám, chci tedy po ní všechno ostatní. Do mého sedmikilového batohu však svěří jen pláštěnku a láhev vody. Proč se nechce vzdát proviantu pochopím až cestou. Měníme strategii - na závodění se vykašleme a půjdeme „na pohodu“. Později se ukáže, že bychom se stejně honili zbytečně, protože ostatní MIDaři jsou běžci, kteří nás „trhnou“ na prvním kilometru. Počasí vypadá slibně a tak s dobrou náladou v půl deváté vyrážíme do chladného, slunného rána. Projdeme Vyžlovkou k rozhledně nad obcí a přemítáme, jestli polezeme nahoru. Se slovy, že ušetříme čas a zítra je taky den, uhýbáme za věží do polí. Po průchodu lesem zastavujeme na okraji chatové osady. Než se rozkoukám, Jana loví v batohu propisku a zapisuje jméno z cedule na hájovně. Mne zajímá spíš několik vodníků v osadě podél Šembery, na které se však itinerář neptá. Mezi balvany se proplétáme na žlutou odbočku k hradišti Staré zámky na zalesněném návrší, kde je první kontrolní bod (6,5 km). Škoda, že cesta nevedla dál podél vody. Nejhezčí úsek , kaňon Šembery, jsme tak neviděli. Na hradišti dáváme svačinu o kterou moje společnice už půl hodiny škemrá. Pak seběhneme dolů na rozc. Na Šembeře, vzápětí nahoru smrkovým lesem, kousek po rovině do Přehvozdí (10 km) a opět dolů do údolí Jalového potoka. Kolem rozbahněného úseku se mi zdá, že projdeme, ale moje snaha o překonání padlého kmenu stromu končí za ním „na krovkách“, jako bych ho skákal flopem, k všeobecnému veselí kolemjdoucích. Nu což, vůdci to neměli nikdy jednoduché.
Z údolí posléze odbočujeme a úbočím pozvolna stoupáme kolem Lichtenštejnského kamene do Krupé (15,5 km). Následuje střídání silnic a polních cest přes Chotýš (17,5 km) a Vitice (19,5 km) k Lipanské mohyle, u níž je druhá kontrola (22 km). Jsme u ní ve čtvrt na tři a je nám tuplem jasné, že do cíle za světla nedojdeme. U pomníku odchytím chlápka na elektrokole, aby nás vyfotil, abychom měli alespoň jeden společný obrázek. Už od poledne jdeme sólo, já mám ve foťáku všude Janu, ona zase mně. Posilníme sebe i tahouny svačinou a pokračujeme na náměstí v Kouřimi ke geografickému středu Evropy (28 km), za který je prémie -15 minut. Milé,ale pro nás málo. Potřebovali bychom, vzhledem k tomu jak se couráme, několik hodin. Cesta se konečně obrací nazpátek a my šlapeme po silnici za zapadajícím Sluncem do Dobrého Pole (32 km). Za ním v lese už se šeří a při nabírání vody z potoka utopím telefon. Honem ho vylovím, rozeberu a vyfoukám,ale nejde nahodit. Když se vrátím od vody, Jana do sebe zase láduje, dnes už nevím kolikátý, rohlík. Zvláštní, u holky s postavou párátka bych čekal alespoň celozrnné pečivo, a poznámky o hladu poslouchám co hodinu. Já šlapu od rána na tři housky a vůbec se mi do té čtvrté nechce. Přesto jí do sebe nacpu, protože po tmě už jíst nehodlám. Ta přichází za Svatbínem (36 km) a posledních 12 km musíme jít jako bludičky za svitu čelovek. „Dobrodrůžo“, říká Jana a když půjdu vepředu, nebude se bát ani divočáků(dík za důvěru). Spoléháme na ostražitost našich psů a noříme se do tmavého lesa. Mojí parťačku bolí nohy, ale sune se pomalu vpřed strojovým tempem. Povzbudím ji občas nějakým fórkem a že mně nohy bolí taky nepřiznám, nemůžu si dovolit žádné negativní poznámky. Jsme oba odhodláni dojít do cíle a pokud možno splnit všechny otázky a úkoly.
V Kostelci nad Černými lesy (38 km) zvoní Janě telefon a pořadatelka Martina se ptá,kde jsme, jestli na nás mají čekat s vyhlášením. Je 19 hodin a před námi ještě 10 černých kilometrů-čekat na nás nemá cenu. S posledními místy ve svých kategoriích jsme stejně předem počítali. Nejhorší zpráva ovšem je, že gurmánský bestseler v podobě smaženého sýra, na který se Jana těšila, dávno došel, neboť stejný nápad mělo osmdesát dalších účastníků, kteří došli, nebo doběhli, před námi. Nenecháme se rozhodit (mám ještě v batohu dvě housky), projdeme Kostelcem a klesáme do údolí k potoku a následně stoupáme bukovým lesem ke třetí kontrole u pomníku posledního jelena (39,5 km). Dál si můžeme vybrat cestu ze dvou variant. Sázíme na značenou jistotu, kterou navíc znám a pak po silnici do Kozojed. Umístního koloniálu (43 km) plníme poslední úkol a míříme ke čtvrté kontrole,kterou nacházíme v lese u Jevan (45,5 km). Máme tedy všechno splněno a do kempu asi 3 km. V Jevanech ještě jednou volá Martina,jak jsme na tom. Zabereme se do hovoru a po chvíli zjistíme, že jsme mimo značku. Směr máme však dobrý, trochu improvizujeme a zacházka 0,7 km není tak hrozná. V cíli jsme ve 22.19 hod. a vkempu je mrtvo a prázdno, jako by se tu dnes nic nedělo, jen pořadatelka a obsluha restaurace vítají dvě poslední ovečky. Po nezbytné kontrole povinné výbavy si dáme na dobrou noc řízky (nic jiného už stejně není), během jejichž konzumace naši hafani vyletí (Cony i se židlí, ke které je uvázaná), na kocoura Mikeše, který se před nimi promenáduje po svém lokálu. Pak Janě předám cenu útěchy, kterou jsem pro ni vyrobil z dostupných surovin,aby jí nebylo líto, že nestála „na bedně“, ale těsně pod ní. A musím říct, že nápis na podstavci „Nejlepší trekový parťák“ jí sedí, protože se mi sní šlo bezvadně. Nikam jsme nespěchali, občas poseděli (a pojedli), popovídali a byla i nějaká legrace. Vzájemně jsme se doplňovali při hledání údajů pro kontrolní otázky a díky pěknému počasí si celý trek náramně užili. Celá ta akce byla prostě báječná.
Předpokládali jsme, že ráno budeme ztuhlí a tak jsme ještě v neděli vyrazili na krátkou procházku mezi žulové balvany na nedaleký vrch Klepec, abychom se protáhli. A než jsme se rozjeli do svých domovů, slíbili jsme si, že nějaké treky spolu ještě odšlapeme. Dík, parťačko!
http://vick.rajce.idnes.cz/Polabi_Vyzlovka/
http://chlupinuvweb.webnode.cz/news/vii-dogtrekkingove-hratky-jarnim-polabim-vyzlovka/
http://chlupinuvweb.webnode.cz/news/vii-dogtrekkingove-hratky-jarnim-polabim-2-cast/
Pár obrázků co jsme viděli, mohli vidět, nebo neviděli (výběr z naší výletní sezony 2012):
http://vick.rajce.idnes.cz/Vylety_2012/